Pražské jaro rozpuklé tisíci tónů

25. 05. 2016 14:00:00
Slyšet naší hymnu akusticky v podání České filharmonie je požitek, katarze a tak orgastická zkušenost až mne napadlo, že podobně jako Muslimové jednou za život musí do Mekky, měl by si Čech v tomto podání poslechnout svou hymnu.

Nejlépe aspoň dvakrát za život.

V současnosti vůbec nejsem příznivcem image mé vlasti jak zajisté pochopíte z následujících řádků. Při performanci našeho světově proslulého symfonického tělesa jsem ale byl pohnut nejen při hymně. Podobně jako když jsem následující den sledoval koncert Laco Deczi na Jungmaňáku, to byl též neskutečný zážitek.

Koncert Martina Kratochvíla v Golem Clubu u příležitosti jeho 70tin byl jako obvykle profesionální a velmi příjemný.

Finále mého májového hudebního zkulturnění byl koncert ACDC..., k tomu se ještě dostaneme. Začněme od začátku.

První zahajovací koncert Pražského jara v Obecním domě začal příjemným zjištěním že kamarádka co mne pozvala vůbec nešetřila a máme jednu z úplně nejpřednějších řad a nesedíme na židlích nýbrž v pohodlných sedačkách.

Krátce po příchodu dirigenta zazněly první, trochu povědomé tóny, a hlavy kolsedících se začaly otáčet doleva a zaklánět zároveň co vstávali. Učinil jsem stejné a nad mým levým ramenem uviděl proscéniovou lóži ozdobenou látkou s naivním heslem že Pravda vítězí. Uvažoval jsem kde že asi vítězí a čí pravda, protože já o ničem podobném nevím a myslím si že je to právě naopak. Dát si ale na prapor nápis “Pravda prohrává” by asi byla blbost, uznávám. Nežli jsem úvahu stihl dokončit, začaly se dít věci.

Nad balustrádou lóže nade mnou se jako příšera z hlubin vynořila hlava s třema bradama a podivným pohledem v očích. Lidé kolem zatleskali a ona se předklonila aby poděkovala. Zděšeně jsem vyhodnotil situaci jako beznadějnou, protože kdyby si grcla a vyžblouchla z ní slivovice, neměl jsem kam uskočit a jistě bych byl potřísněn. Nejhorší obavy se nenaplnily. Hlava udržela balanc a k mé radosti zmizela v hloubi lóže.

Podíval jsem se zvědavě na druhou stranu a druhá lože byla sympatičtější. Vykukovala tam hlava Krnďy a já si nemůžu pomoct, z nějakého zvrhlého důvodu je mi ta dáma sympatická, díky obrovským brýlím a jak divně mluví.

Ale let’s f..k politics a věnujme se tomu proč jsem tam byl.

Večer zasvěcený B.S. a jeho Mé vlasti ve mně vyvolal úplně jiné pocity než když jsem coby žáček ZDŠ chodil na povinné koncerty vážné hudby a stříleli jsme po učinkujících bábrdlata z gumičky natažené mezi palcem a ukazováčkem.

Možná jsem už trochu dozrál protože mne jejich zanícení a naprosto profesionální přístup naplnily nadšením. O nádherných melodiích linoucích se z nástrojů ani nemluvě.

První housle hrály tak dynamicky že bylo zřetelně vidět jak jim praskají žíně na smyčci a třetí housle (pokud něco takového existuje) byly tak sexy, že jsem si je tajně fotil a natáčel na mobil a měl jsem pocit že jsem se na chvíli zamiloval.

Byla to nádhera a když jsem pak doma usínal, cítil jsem klid a mír které asi vážná hudba svým posluchačům přináší. Nevím, moc často ji neposlouchám, na rozdíl od Jazzu.

Byla to shoda okolností, že jsem se několik dní před památným večerem dozvěděl od kamarádů v Public Interest, že jestli jsem neviděl rozhovor s Laco Deczi na DVTV, tak jsem přišel o nejvíc na světě, co se interview týče. Doplazil jsem se ovíněn domů a na dobrou noc jsem si to pustil, že bych při tom jako mohl usnout.

Pěkná blbost! Laco s Veselovským, kterého jazzman neustále odbourával, mne rozchechtali a touha spánku zmizela za devatero řekami a sedmero horami.

Pokud jste neviděli, závidím vám! Dejte to, nemá to ošybku. Ale pokud jste přecitlivělí a neradi slyšíte jak inteligentní lidé ve skutečnosti mluví a máte rádi pokrytectví spisovného jazyka, tak ne!

A pak mi kamarád oznámil že Laco hraje na Jungmaňáku před novou prodejnou Supraphonu a že se znaj a dem.

Šli jsme a “tepláky man” zářil. Jeho trumpeta mne tak dojímala že jsem uvažoval jestli nejsem v přechodu a proto přehnaně sentimentální.

Chlapi prý nemaj přechod, tak to asi bylo tím jak skvěle hrál.

Když jsem se pak chechtal jeho přirozenosti a vtipnosti při pokecu, zamiloval jsem si ho tak, že jsem si ho nechal podepsat na kus papíru s věnováním mně.

To nikdy nedělám a podpisy nesbírám. Jedinou výjimkou byl Wynton Marsalis kdysi v Alcronu který byl obdobně boží, tak jsem mu nabídl k podpisu záda mého baloňáku a přesto že už je fix vybledlý, stále mi přináší radost když na něm spočinu okem.

Laco visí pod magnetem na lednici a když ho vidím, pořád se v myšlenkách vracím k tomu milému večeru.

Martin s Tony Ackermanem v Golem Clubu “vařili” jako obvykle a i když jsem je jen slyšel a vizuálně nesledoval (už jsem je viděl mockrát na rozdíl od kamarádek a kamarádů kteří se tam sešli) ta plnotučná muzika hladila bubínky. Je zvláštní asociace že jsem si na ně vzpomněl při sledování ACDC, byste si třeba mohli myslet.

Omyl!

Stále mám v hlavě jak na mne kdysi dávno při hokeji, když jsem jej hrál a bylo mi třicetdva, fanoušci na stadionech soupeřů křičeli: “zalez už do hrobu dědku!”

A tak když jsem při konceru ACDC v Letňanech pozoroval obtloustlého Axl Rose a původní členy ACDC, evidentně s úmrtními listy po kapsách, kteří to rozjíždějí tak až vás mrazí v kostech a zalití potem, jasně že nakopnutí bílým práškem, vám dávají tolik radosti, je zřejmé že....”times, they are changin”, jak zpívá jiný gerontogigant. Někteří dědci to prostě furt proklatě umí a mladí je milují.

Ať už Rolling Stones, Laco Deczi, Martin Kratochvíl nebo ACDC.

Desítky tisíc fanoušků které se v Letňanech sešly a dokonce byly, až na malé výjimky, ochotny přijmout novou průlomovou technologii cashless, která pomocí bezhotovostních plateb zrychluje servis a znemožňuje klasický český švindl, jsou toho důkazem.

Hudba je nádherná,

hudba je radost a

v jakékoli podobě

ta nejčištší návyková droga

Díky ti, pražské jaro 2016, že jsi mi přineslo tolik hudebních zážitků!

Autor: Oliver Burian | středa 25.5.2016 14:00 | karma článku: 8.71 | přečteno: 251x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Rudolf Pekař

Velikonoce nebo svátky jara a tolerance?

Připomínka jara nám přináší příjemné počasí, kvetoucí zahrady a zároveň i změnu názvu Velikonoc na Jarní svátky či Svátky jara. Jaký to má důvod?

29.3.2024 v 10:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 | Diskuse

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 14.63 | Přečteno: 146 | Diskuse

Filip Vracovský

Česko jako země plná ateistů a agnostiků přesto žije z křestanských tradic a k Rusku

nebo Ukrajině má poměrně blízko. Těžko však může chápat Blízký východ . Než se v další sérii blogů vrátím do kuchyně dovolte ještě jednu úvahu laika....

29.3.2024 v 7:49 | Karma článku: 6.39 | Přečteno: 123 |

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 38.27 | Přečteno: 934 | Diskuse
Počet článků 31 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1129

S přibývajícím věkem mne psaní začíná bavit stejně jako sport. Píšu rád a možná ne úplně blbě, protože má kniha "Povídky toaletní" se dobře prodávala. "Úsvit", první díl trilogie "Soumrak nosičů" o českém showbyz vyšel vloni a právě "křtíme" nový román "Julie v červnu, Romeo na konci listopadu. Jde o veselou tragedii popisující vztah starého chlapa s mladou holkou. Více na www.oliverburian.cz

Můj Kodex blogera:

1) S blogy neotravuju ty co mne a mé názory znají, píšu pro čtenáře idnes.

2) Píšu tak abych čtenáře pobavil a když někoho urážím tak jen ty co si to zaslouží:o)!

3) Neškemrám u kamarádů o karmy!

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...